Nejen nyní, před nadcházejícími volbami, lze vnímat určitou osobní odpovědnost za naši zemi, ve které jsme si rovni. O které můžeme demokraticky rozhodovat. Lze však také vnímat dusivou bezmoc jednotlivce vůči dění vůkol: Těžko jeden z nás zaplatí nákladné kampaně. Těžko budeme takovými rétory, kteří by přesvědčili vesnické, či městské. Těžko se staneme známými influencery nebo čtenými novináři. Pocit bezmoci není neoprávněný, pocitu rezignace rozumím, pocit zhnusení nad tím, co tu bylo nebo je, vidím příliš často. Zmůže něco náš jeden hlas sám o sobě?
Těžko ale také vůbec slyšet svůj vlastní hlas v záplavě různých vyjádření, faktů i polopravd. Těžko mít jistotu, že to, pro co bych měl hlasovat, je opravdu správné. Těžko zredukovat informační záplavu, která se na nás valí a valit bude více a více. Těžko si v uspěchaném světě vůbec najít čas o takových věcech přemýšlet. Těžko se bránit nebezpečnému komfortu našich elit, vládních i nevládních, které se mermomocí snaží myslet za nás. (Kdo ví, pro koho...) Tyto i jiné okolnosti z nás ale nesnímají naši vlastní odpovědnost za zemi, ve které žijeme. Nesmíme rezignovat. Nesmíme se schovávat. Každý z nás tu je teď a tady a musí podle toho jednat. Jindy může být pozdě. Vždycky se dá něco udělat, i kdyby jen snad nesmyslně malého. Pořád přece lepší než nic. I malá drobnost může leccos změnit. Lepší, než svou rezignací, ignorací nebo kdo ví čím jiným umožnit, abychom se opět dostali do jakéhokoliv područí. Přinejmenším se můžeme upnout k vlastní vnitřní poctivosti a víře ve vlastní rozum, k vlastní paměti a vlastním zkušenostem. K vlastní zvídavosti, vlastnímu úsudku a vlastní zodpovědnosti. A na základě toho, v rámci možností, které máme či můžeme mít, dále jednat s čistým svědomím.
Já, autor této webové stránky, jsem hledal způsob, jak alespoň malou špetkou naplnit mou odpovědnost vůči vám. Vůči zemi, ve které žiji. Vůči Zemi, na které žiji. Odpovědnost vůči naší svobodě fyzické i duševní. Svobodě, o jejíž zachování se chci v současném světě zasadit nejlépe, jak dokáži. Můj pohár zdravé satiry, zlehčování současné situace, rezignace a letargie, přetekl. Nezbylo mne, než si „čapkovsky“ vyhrnout rukávy a něco udělat. Měl bych šířit nějaké konkrétní myšlenky? Měl bych se přihlásit k nějaké konkrétní politické straně nebo hnutí? Takových a jiných myšlenek mně proběhlo hlavou již příliš. A každá má svůj rub i svůj líc. Neznám stranu, se kterou bych souzněl dokonale. Neznám jedinou myšlenku, která by nenašla svého kritika, která by nešla nějak zpochybnit. Ale přesto snad některé myšlenky mají větší obecnou platnost než jiné. Považuji za pošetilost šířit jakékoliv konkrétní myšlenky sebevědomě, bezpochybně, bezhlavě, samozřejmě. Dogmaticky. Tím spíše z mé pozice filozofického, politologického a vlastně i životního laika. Nikoliv snad nevzdělance, ale člověka, který se spíše věnuje svému běžnému zaměstnání. Obdobně, jako asi vy všichni ostatní. Jen občas ve volném čase, někdy jen ze sportu, o lecčem přemýšlí...
Snad jsem našel způsob, jak decentně naplnit mou odpovědnost: Naivní (malinký, pokorný a asi marný) pokus o obrodou občanské společnosti, obrodou, kterou jsem dosud nikde neviděl. Nové buditelství, nikoliv však již Českého národa, ale občanského smyslu každého jednoho z nás. Ukazuji vám tímto následující úděl: Čtěte díla stará i nová. Klasická i avantgardní. Papírová i digitální. Vnímejte co nejvíce svět kolem vás, ptejte se "proč" a hledejte, co to pro vás i pro naši zemi znamená. Nespokojte se s polovičatou nebo neúplnou odpovědí, ale přijměte, pokud odpověď sama přiznává svou nejistotu. Vyvarujte se špatných příkladů dávných i současných. Rozšiřujte si obzory. Sami za sebe posuďte, je-li v tom či onom myšlenka, která by stála za šíření dalším. Rozmyslete si, co za důsledky by mohlo mít třeba nějakého hlubokého citátu? Jak by asi vypadala společnost, kdyby se v jeho smyslu chovalo více lidí? Pokud seznáte, že to z nějakého důvodu stojí za to, rozšiřte to mezi své spoluobčany. Nebuďte pouhými konzumenty ve vleku jiných; vezměte si zpět svou odpovědnost. Vnímejte, myslete, tvořte.
Šiřte pokorně. Však asi žádná myšlenka, žádný citát neobstojí přede všemi. Šiřte způsobem, který je vám milý a příjemný. Třeba anonymně pomocí níže přiložené letákové šablony, třeba pomocí zveřejnění na sociálních sítí, třeba jen ústně v malém okruhu blízkých. Nebo třeba úplně jinak, jak vás napadne. Jste občané, a k šíření máte možnosti a omezení stejné jako všichni ostatní. Je na vás, jak s nimi naložíte. Buďte připraveni upřímně zvážit a případně přijmout myšlenky cizí. Buďte ale také připraveni, že i vaše myšlenky nebo citáty mohou být přijaty. Pokud je ta která myšlenka dobrá, sama si již najde cestu dále. Vždy ale jednejte vlastním zdravým rozumem, vlastní zkušeností, vlastním svědomím. Nebojte se říct "nevím". Vězte, že nikdo neví všechno. Využijte informačního ráje naší doby a co neznáte, v klidu poznejte klidně i do hloubky. Nikdo a nic vám v tom nebrání. Naopak, my všichni, každý z nás, máme nyní přístup k takovým zdrojům, o kterých se dřívějším elitám ani nezdálo. A tím získejte možnost plně se vyjádřit, po právu a v souladu se svým svědomím, k věcem společným. V nejkrásnějším smyslu demokracie. Ke krásné demokracii vám tímto naznačuji cestu. Třeba si tím pomůžete i při nadcházejícím hlasování pro tu jednu či druhou konkrétní politickou stranu.
Nemá smysl popírat, že k tomuto počinu mne vyprovokovaly nadcházející parlamentní volby, vyhlášené na 3. a 4. října 2025. Lépe řečeno obava z výsledků voleb. (Je jedno, koho budu volit a s kým sympatizuji. Beztak mám pocit, že nějakou obavu mají všichni, ať už volí napravo, nalevo, vepředu, nebo vzadu.) Jsou-li volby jedinou opravdovou možností, jak každý z nás může ovlivnit budoucnost naší země, neměl by svůj hlas zahodit do proudu reklamních masáží, algoritmů sociálních sítí, nebo předvolebních demagogií. (Myšleno dle původního smyslu slova — vedení lidu.) Každý máme hlas sice jen jeden, ale hlasů by volby nebyly. Naplňme svůj hlas vlastním rozumem, vlastní svobodou a vlastním svědomím. Nebuďme slepými následovateli těch, které volíme. Nevybírejme si jen z nabízených prázdných hesel a těžko splnitelných slibů. Delegujme vlastní vytříbené ideály a názory tím, že zvolíme nám nejbližší kandidáty! Svoboda moje je ve vašich rukách, svoboda vaše v rukách mých.
Když ve mně tento počin uzrál, necítil jsem již jinou možnost, než to realizovat. Proto jsem vytvořil a zveřejnil tuto webovou stránku a pečlivě připravil prvních 36 citátů z díla Karla Čapka O věcech obecných, čili, Zoon politikon. Toto je výsledek mé potřeby a touhy přispět špetkou do našeho českého mlýna. Asi je to nápad a výsledek jednoduchý a naivní, ovšem také možná, doufám, i účinný a hluboký. Svůj díl jsem vykonal, teď je řada na vás, pokud uznáte za vhodné. Sám si tím pomyslně odškrtávám část své odpovědnosti za naši vlast, jíž jsem součástí. Ať už dopadnou volby jakkoliv, budu alespoň spokojen, že jsem se opravdu o něco rozumného pokusil. A také tím nabízím, možná nikoliv tu nejprogresivnější ale snad o to hlubší, možnost zapojit se přímo i vám.
Přestože věřím a doufám ve správnost svého jednání, mysím, že je správné zmínit i možné problémy tohoto počinu, které nyní, na začátku, vnímám. Problémy, na které jsem sám přišel, nebo na ně někdo poukázal. Problémy, se kterými se musím nějak vyrovnat.
Stránku jsem vytvořil a spravuji já, občan České republiky, který se svou identitu však zatím snažím skrývat. Toto je moje dílo, jehož první reálnější obrys vznikl dne 23.3.2025 a čtyři dlouhé měsíce zrál, než se během srpna a září 2025 zhmotnil v této webové stránce o plakátech. V únoru 2026, poté, co se ukázala předpokládaná naivita "plakátové" akce, po dalším bujení myšlenek, po dalších večerech mého volného času, zkouším snad lepší variantu celého podniku - besedu.
Kontaktovat mne můžete na kontakt@vezmes-si-me.cz. Rád si přečtu, co si o tomto počinu myslíte, kde jste se s tím setkali poprvé a jestli se třeba zapojíte také. Rád také zvážím zařazení vašich letáků do své sbírky.